Hanebný polibek aneb Zneuctění mrtvé panny a jiné hrůzohry

Autor: Paolo Poli a Ida Omboniová

Povídky italských dramatiků na motivy hrůzostrašných, krvavých a skandálních románů Caroliny Invernizio

"Hotová Carolina Invernizio" vykřikovali s nadšením. někdy s opovržením na přelomu 19. a 20. století vzdělanci, snobové, měšťáci svorně s příslušníky proletariátu a ostatních opomíjených tříd. Tento výraz mohl být nahrazen celou řadou jiných: hrůzostrašné i skandální, nevkusné i přehnané, příšerné, nebo třeba negramotné, nemorální i dekadentní, krvavé i neuvěřitelné….
Tato drobná, půvabná, i když poněkud přehnaně nafintěná plavovláska dokázala být vzornou matkou, milující manželkou a zároveň udržovat čilý společenský život. Při tom stihla přivést na svět stovku románů a nesčetně kratších povídek, článků a fejetonů. A příčiny jejího úspěchu? Proletariát se vždy identifikuje s pronásledovaným hrdinou, ale její romány jsou i čtivo pro uklidnění svědomí. Je cosi uvolňujícího v příbězích, v nichž se to hemží zaživa pohřbenými, přízraky, mrtvolami, ale především ďábelskými intrikami a hrůznými pomstami. A čím je utrpení drásavější, tím sladší je odplata a čtenářova katarze.
Carolina připouští, aby si oběti počínaly jako padouši a naopak. Jen jejich motivy jsou trochu jiné, i když nezřídka jen velmi nepatrně. Sami sebe často přesvědčují, že sledují nejušlechtilejší poslání, namlouvají si podivuhodné lži a podle rozmarů vlastního egoismu rozkolísávají morální a citové hodnoty. Carolina objevila současně s Freudem, i když poněkud odlišnou cestou, že špatní a dobří se od sebe liší leda barvou vlasů. Jisté věci jsou prostě věčné, jenom se v určitých epochách přiznávají a v jiných nikoli, a byl to možná znamenitý nápad, vytěžit z ní divadelní představení.

• Překlad: Zdeněk Dirigin, Texty písní: Jaroslava Bílková, Hudba: Jiří Cerha
• Režie: Josef Gabriel, Vladimír Řepka, Pomocná režie: Jakub Klíma, Hudební úprava písní: Jan a Romana Blaschke, Hudební nastudování: Tereza Ženatá a Tomáš Ludvíček, Scéna: Ondřej Bičovský, Eva Holubová, Hudební dramaturgie: Vladimír Řepka, Nápověda: Martin Duchoň, Světla: Jan Eiselt, Kostýmy: Josef Gabriel j.h.
• Premiéra: 7. května 2003
• Premiéra rozšířené verze v režii Vladimíra Řepky: 27. dubna 2005

• Hrají:

• Hlas Caroliny Invernizio: Tereza Ženatá

• Hanebný polibek

• Doktor Carlo Rapallo: Jan Anděl
• Baronka Giulia Costanziová: Pavel Rulf
• Baronesa Maria Costanziová: Jakub Klíma
• Hrabě Arnaldo Ricca: Petr Seidl
• Kapitán Pippo: Vladimír Řepka nebo Vladislav Jursík
• Hrobník Krysa: Hynek Miler

• Radosti opomíjených tříd

• Putifarka, mlékařka: Hynek Miler
• Giovanny, krajkář: Jan Anděl
• Marieluisa, královna tržiště: Jakub Klíma
• Vrabčák, nalezenec: Vladislav Jursík nebo Pavel Rulf
• Fosca, ztracená dívka: Josef Rabara nebo Pavel Rulf
• Markýz Scarpa, majitel továrny: Petr Seidl

• Nara ohavnice

• Nara, havajská tanečnice: Vladimír Řepka nebo Jan Anděl
• Guido Rambaldi, advokát: Petr Seidl
• Clarissa, jeho žena: Pavel Rulf
• Lillia, jejich dceruška: Jakub Klíma
• Doktor Moro, filantrop: Hynek Miler
• Četník: Jan Anděl nebo Vladislav Jursík

• Rodinné štěstí

• Alessio: Jan Anděl
• Ortensie, jeho žena: Josef Rabara
• Madonina, jejich dcera: Pavel Rulf
• Satanela, její nevlastní sestra: Jakub Klíma
• Nerval, tajemný milionář: Petr Seidl
• Violetta, jeho milenka: Vladislav Jursík nebo Vladimír Řepka
• Mario, jeho svěřenec: 100% recyklovatelný